O tom, zda se zařadíte do stále početnější armády diabetiků (jen v České republice je to zhruba 750 000 lidí), rozhoduje celá řada faktorů. Genetické dispozice, ale hlavně dosavadní životospráva. Kdo hodně jí a málo se hýbe, kdo kouří a žije v neustálém stresu, ten se s velkou pravděpodobností s tímto onemocněním ve vyšším věku skutečně setká. Upozornit vás mohou už první příznaky – velká únava, spavost, časté močení, žízeň, někdy i váhový úbytek, rozostřené vidění. Běžným vyšetřením krve lze zjistit, jak na tom jste. Hladina cukru v krvi by v průběhu 24 hodin neměla přesáhnout hodnotu 7,8 mmol na l. Vyšetření je jednoduché, ale ne každý na preventivní prohlídky chodí. Lékaři uvádějí, že v populaci mezi 60. až 70. rokem života může být až dvacet procent lidí, kteří cukrovkou trpí, ale nebyla jim ještě zjištěna. U věkové kategorie 70 až 80 let je tento podíl ještě vyšší − 40 procent!

Kdo hodně jí a málo se hýbe, kdo kouří a žije v neustálém stresu, ten se s velkou pravděpodobností s cukrovkou ve vyšším věku skutečně setká.

Proč je tak důležité vyšetření podstoupit? Cukrovka je spojena s vážnými komplikacemi, které přicházejí pomalu, zato jistě. Diabetikovi hrozí především poškození cév. Typickým projevem jsou studené končetiny, dochází k znecitlivění nervů, časem už člověk nevnímá teplo ani chlad, ani bolest, která jinak varuje před špatným prokrvením. Není výjimkou, že k lékaři přijde takto postižený až ve chvíli, kdy noha už prakticky odumírá. Z tohoto důvodu je u nás každoročně provedeno na 8 tisíc amputací. I tomu se dá vyhnout. Věnovat zvýšenou hygienu nohám: denní mytí, masírování, promazávání a pedikúra jsou nutností. Je také třeba ošetřit každé sebemenší zranění, prasklinku, ranku, puchýř, nosit speciální ponožky a boty. A hlavně − s každou potíží se ihned svěřit odborníkovi.

Diabetickou nohou však trampoty nekončí. Lidem s cukrovkou hrozí také selhávání ledvin, slepota, infarkt, mozková příhoda, rakovina tlustého střeva. Nepříjemnou stránkou jsou hypoglykemické šoky zaviněné náhlým poklesem hladiny krevního cukru. Pokud takto postižený člověk nedostane malou dávku cukru, může takový kolaps končit smrtí. Ne nadarmo by měl každý z diabetiků nosit u sebe průkaz, který okolí upozorní, že jde o nemocného. Nejednou se stalo, že záchvatem postižený člověk byl omylem považován za opilce, který se povaluje po ulicích a nebyla mu poskytnuta žádná pomoc.

Diabetik by si měl uvědomit, že průběh onemocnění se mění. Proto je tak důležité chodit na pravidelné kontroly k diabetologovi, který aktuálním výsledkům vyšetření přizpůsobuje léčbu. Zpravidla se začíná úpravou životosprávy. Doporučuje se úprava jídelníčku – více zeleniny než ovoce, netučná masa, hlavně ryby, rybí olej, tresčí játra, pravé máslo, ořechy, luštěniny, dostatek vitamínů skupin E, C a B, chrom, hořčík, panenský lněný či olivový olej, čerstvě připravené ovocné šťávy. A naopak: nedoporučují se uzeniny a sladkosti, také kofeinu a alkoholu by mělo být co nejméně. Zásadní je, aby lidé s cukrovkou jedli v průběhu celého dne, nejlépe 5 až 6 krát a vždy v malých porcích. A pohyb! Denně alespoň pět kilometrů chůze! Pravidelné cvičení, jóga. Zdá se to být tak snadné! Je ale nepopiratelné, že soužití s cukrovkou vyžaduje pevnou vůli, sebezapření i odříkání. Ten, kdo to dokáže, může i s touto chorobou prožít klidné a dlouhé stáří.