Před téměř sto lety se k renomovanému cyklistickému závodu Giro d’Italia přihlásil závodník Alfonsin Strada. Několik dní po odstartování závodu přinesly italské noviny zprávu, že onen závodník je žena, a o závod se ze strany diváků zvedla obrovská vlna zájmu. Alfonsina Stradová byla v té době považována za nejlepší cyklistku v zemi a organizátoři nejspíš dobře věděli, koho pod jménem Strada do závodu pouští. Obě strany tím ale získaly. Stradová si prosadila své přesvědčení, že jí nemůže být odepřen start jen proto, že je žena, a organizátoři závodu získali tisíce fanoušků, kteří s nadšením sledovali závod jediné ženy mezi muži. 

První vítězství – prase

První kolo jí koupil otec Carlo Morini za deset kuřat. Nemělo daleko k sešrotování, ale jezdit se na něm dalo. Alfonsina vyrůstala v chudé rodině na statku nedaleko italského města Modena v podhůří Toskánských Apenin a od svých deseti let na svém železném oři neohroženě zdolávala tamní kamenité cesty i strmé kopce. Ve vesnici jí údajně pro její neohroženou a rychlou jízdu přezdívali „Ďábel v sukni“, mnohem spíš ale venkovany pobuřovala prostě proto, že byla dívka, co jezdí na kole. Rodiče se o ni báli a od kola ji odrazovali, otec dokonce kolo přibil ve stodole tak vysoko, aby na něj nedosáhla. Alfonsina ale měla jasno. Chce závodit. Rodičům tvrdila, že chodí na nedělní mši, tajně se ale namísto toho zúčastnila několika závodů. Na svém prvním závodě, regionálním Reggio Emilie, vyhrála živé prase. 

V šestnácti letech odjela do Turína, domovského města cyklistiky, kde ženy na kole nevzbuzovaly žádné zvláštní pohoršení. Tam začala Alfonsina trénovat a závodit, a když porazila i slavnou Giuseppinu Carignanovou, získala titul „nejlepší italské cyklistky“. V roce 1911 překonala ženský světový rekord v takzvané hodinovce – na svém dvacetikilovém kole ujela během šedesáti minut 37 kilometrů. Svůj rekord udržela dlouhých 26 let.

Svatební dar s berany

Ve čtyřiadvaceti letech se Alfonsina Morini vdala za Luigiho Stradu, mechanika a dlátaře z Milána. Rodiče doufali, že se sňatkem přijde na jiné myšlenky a bláznivého ježdění na kole nechá. Její muž se ale stal jejím prvním nadšeným podporovatelem a manažerem. Jako svatební dar od něj dostala závodní kolo a cesta za vysněnou účastí na prestižních závodech mohla začít. 

Alfonsina Strada vyhrála třicet šest závodů proti mužům a spřátelila se s mnoha jezdci, mimo jiné se slavným Costantem Girardengem, několikanásobným vítězem Giro d´Italia. Závodila v Bologni a Paříži, dvakrát jela náročný závod Giro di Lombardia v době, kdy byl závod otevřený všem. V roce 1917 sice skončila v závodě na posledním, dvaatřicátém místě. Důležité je ale zmínit, že trať byla dlouhá 204 kilometrů, vedla přes několik horských vrcholů a Alfonsina ji ujela za pouhých 8 hodin a 32 minut, jenom hodinu a půl za vítězem. Kopce mají v určitých převýšeních i čtrnáctiprocentní sklon a přehazovačku byste na těžkém kole Stradové hledali marně. Na ženu to v té době byl neuvěřitelný výkon, který vyžadoval nejenom výbornou fyzickou zdatnost, ale i silnou vůli a odhodlání.

Málokdo v té době nesledoval noviny a výsledky jednotlivých etap. Všichni chtěli vědět, jak si vede ta jediná žena, která v potu tváře šlape mezi muži. 

Násada od koštěte i píchlé duše

V roce 1924 se Alfonsina Stradová konečně odhodlala k náročnému prestižnímu závodu Giro d’Italia, kam směli nastoupit pouze muži. To Stradovou neodradilo, prostě se přihlásila pod mužským jménem. Byla sice organizátory odhalena, ale start jí umožnili. Její účast měla potenciál velké publicity, kterou skutečně naplnila. Málokdo v té době nesledoval noviny a výsledky jednotlivých etap. Všichni chtěli vědět, jak si vede ta jediná žena, která v potu tváře šlape mezi muži. 

Závod odstartoval z Milána. Závodníky čekalo 12 etap, oddělených závodů, které museli všichni ujet v určitém čase, jinak byli diskvalifikováni. Celková délka závodu byla 3613 kilometrů, což je zhruba tolik jako z Helsinek do Palerma. Trať vedla přes vysoké horské vrcholy a závodníci na ní strávili celkem jednadvacet dní. Zpočátku se Alfonsina držela svých mužských soupeřů. Často dojížděla daleko za vítězem etapy, ale vždy se vešla do časového limitu. V osmé etapě jí ale přestalo přát štěstí. 

Začalo hustě pršet a Stradová na kole několikrát spadla a píchla duši. Píchlé kolo si sama opravila. Když si ale zlomila řídítka, musela poprosit o pomoc obyvatele vesnice. Nechtěla po nich nic jiného než násadu od koštěte. Tu si uřízla a namontovala místo řídítek. Bojovala dál. Po patnácti hodinách cesty z L’Aquily dorazila do Perugie. Vyčerpaná, potlučená a po časovém limitu. Pro organizátory to znamenalo dilema. Na jedné straně musela být Stradová diskvalifikována, na druhé straně závod potřeboval publicitu, kterou mu přinesla. Došli tak ke kompromisu – Stradová bude pokračovat, pořadatelé jí dokonce budou účast financovat, ale nebude již kvalifikována jako oficiální závodník. 

Na kole jezdila do práce každý den až do svých šedesáti let.

Jmění místo vavřínů

Do cíle dojela mezi třiceti závodníky z původních devadesáti. Během závodu prokázala neobyčejné odhodlání a vytrvalost. Závod jí navíc přinesl ohromné jmění, dokonce větší než samotnému vítězi. Údajně od sponzorů a fanoušků získala padesát tisíc lir, což se rovnalo dvouleté mzdě průměrného Itala.

Další roky už ale Stradové start na mužských závodech nepovolili. Své vášně se ale nevzdala a dál na dvou duších brázdila Itálii, Španělsko i Francii. V roce 1938 vytvořila v Paříži další ženský rekord, který žádná závodnice až do roku 1955 nepřekonala. 

Na kole jezdila do práce každý den až do svých šedesáti let. S druhým manželem Carlem Messorim, vysloužilým cyklistou, si otevřela cyklistický obchod v Miláně. Když jeho smrtí podruhé ovdověla, pověsila kolo na stojan a za několik prodaných trofejí si pořídila motocykl. 

Zatímco mužská soutěž Tour de France funguje už 108 let, ženská verze se letos pojede poprvé. Giro d‘Italia, kterého se statečně zúčastnila Alfonsina, má ženskou soutěž Giro d’Italia Femminile teprve deset let.

Alfonsina Stradová nehleděla na konvence a svůj život oddala své vášni. Dodnes je výraznou postavou italské cyklistiky a jedinou ženou, která se pravidlům ryze mužské soutěže vzepřela. Ani dnes není postavení žen v cyklistice příliš zářné. Zatímco mužská soutěž Tour de France funguje už 108 let, ženská verze se letos pojede poprvé. Giro d‘Italia, kterého se statečně zúčastnila Alfonsina, má ženskou soutěž Giro d’Italia Femminile teprve deset let. A slavný francouzský závod na rozviklaných dlažebních kostkách Paris–Roubaix se v ženském podání pojede teprve druhým rokem. Můžeme jen doufat, že se stejně jako stoletá voda přižene i následnice Alfonsiny Stradové, a k ženské cyklistice přitáhne tolik pozornosti, jaké se jí dostalo v roce 1924.