Nový občanský zákoník přináší pro tzv. zůstavitele mnohem větší volnost, i když ne úplnou. Vedle dědění ze závěti a ze zákona, které jsme doposud znali, upravuje i náležitosti dědických smluv. Dále je možné tzv. dovětkem nařídit odkaz, stanovit podmínku, určit čas nebo dokonce dědici uložit příkaz.

Dědická smlouva vs. závěť

Dědická smlouva musí mít formu veřejné listiny − notářského zápisu.  Touto smlouvou nelze rozhodnout o celém majetku. Čtvrtina musí zůstat volná a zůstavitel se o ní může rozhodnout podle své zvlášť projevené vůle.  Pokud zůstavitel chce smluvnímu dědici přenechat celý majetek, může tak o zmíněné čtvrtině rozhodnout jen závětí. A pozor! Dědickou smlouvu nelze zrušit jednostranně. To dává předpokládaným dědicům – těm, s kterými byla dědická smlouva uzavřena − větší jistotu, že se skutečně jednou stanou vlastníky odkázaného majetku.

Dědění ze závěti má přednost před děděním ze zákona. Pokud zůstavitel pořídí platnou závěť zahrnující celou jeho pozůstalost, nedojde k dědění ze zákona.  Situace, kdy dojde k dědění ze závěti i ze zákona může nastat v případě, že zůstavitel pořídí platnou závěť pouze na část své pozůstalosti.

Jak má tedy závěť vypadat? Zůstavitel může závěť sepsat sám vlastní rukou a v takovém případě ji musí vlastní rukou i podepsat. Pokud ji nesepsal vlastní rukou, musí ji vlastnoručně podepsat přede dvěma svědky a ti svědectví stvrdí podpisem. Před svědky současně prohlásí, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Další možností je sepsat závěť u notáře. Zákon pamatuje i na zcela mimořádné události a umožňuje pořídit závěť s úlevami, např. při bezprostředním ohrožení života.

Zůstavitel má právo závěť nebo její část kdykoliv zrušit. Může tak učinit jejím odvoláním nebo pořízením závěti nové. Nesmíme zapomenout na neopomenutelné  dědice − potomky zůstavitele. Zákon určuje velikost jejich podílů v závislosti na tom, zda se jedná o potomky zletilé či nezletilé.  Právo neopomenutelných dědiců výrazně omezuje zůstavitelovu volnost.

Naproti tomu může zůstavitel neopomenutelného dědice vydědit za předpokladu, že je pro to aspoň jeden ze zákonných důvodů: dědic neposkytl zůstavitelovi potřebnou pomoc v nouzi, nebo o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem. Dědictví nemusejí získat lidé odsouzení pro trestný čin svědčící o jejich zvrhlé povaze, nebo vedou-li trvale nezřízený život.

Dalším důležitým termínem, s kterým je nutné počítat, je odkaz. Odkazem zůstavitel ukládá určité osobě, aby odkazovníku vydala určitý předmět. Odkazy lze zatížit tři čtvrtiny dědictví. Jedna čtvrtina musí zůstat dědicům nezatížená. Odkazovník uplatňuje své právo vůči dědici. Odkazovník není dědicem, není tedy povinen k úhradě zůstavitelových dluhů.

Nedojde-li k dědění podle dědické smlouvy nebo ze závěti, nastupují dědici ze zákona.  Doposud známý okruh dědiců ze zákona nový občanský zákoník rozšířil o zůstavitelovi praprarodiče nebo sestřenice a bratrance.

JUDr. Alena Doubková, Poradna při finanční tísni, o.p.s.