Šumíme na bicyklech, běháme na lyžích, potápíme se v moři …Je to jistě skvělé, uchovat si kondici, která tohle všechno umožňuje, a pro vnoučata je jistě zážitek porazit dědečka ve fotbalu a babičku v počítačové hře. Neměli bychom však někdy také přijmout přirozenost přírodního vzoru a naučit i vnoučata zklidnění? Kdo jiný, než my, má čas jim přiblížit podivuhodné zázraky přírody, naučit je přírodním zákonitostem a nabídnout jim třeba zrovna na zahradě dobrodružství objevování? Naučit je, že právě k přírodě se vždycky mohou obrátit, když selže jejich umělý svět počítačů a televize, najít zde uvolnění a co je pro ně důležité, také inspiraci. A taky je naučit vážit si plodin, které si sami mohou vypěstovat nebo které pro ně vypěstoval někdo jiný. Třeba hruštiček staré odrůdy, kterou pro ně kdysi s láskou zasadil pradědeček. Vždyť právě v tom mohou najít svobodu a nezávislost, kterou podvědomě hledají. Pokud zažijí radost spolutvoření, nikdo jim ten pocit už nikdy nevezme. A třeba i sami přijdou na to, že ta stará jablíčka s libozvučnými názvy jadernička nebo panenské jim chutnají lépe, než nablýskaná obrjablka ze supermarketu. Možná pochopí i to, proč v přírodě většinou nenajdeme pravé úhly. To jen člověk se v poslední době snaží všechno nalinkovat, aby co nejvíce zkrátil vzdálenosti mezi body; i záhonky na svých zahradách linkujeme do poctivých obdélníků a pro urychlení sklizně dodáváme chemikálie podle zaběhaného vzoru socialistické velkovýroby. Nebo ne? Nemohli bychom si i tady dopřát zklidnění? Pro rostliny je přirozenější pozvolný přísun živin v podobě kompostu a cestička se může klidně klikatě vinout a objímat záhonek třeba ve tvaru květiny nebo lístku. A tak jako v přírodě zde mohou růst rostliny pospolitě, květiny, zeleniny, medonosné, kořeninové, léčivé i ovocné. Možná právě teď v zimě je čas si zavzpomínat na barevnou zahrádku našich babiček a popřemýšlet, zda by si i naše zahrádka nezasloužila ozvláštnit nějakým přírodním koutem. Pokud jste měli to štěstí se v dětství přitulit k babiččině sukni a svoji malou ručičku vložit do velké mozolnaté ruky dědečkovy, možná jste měli i možnost procítit jejich lásku k půdě, jejich sounáležitost s přírodou. Máte-li vnoučata, předejte jim, prosím, ten vzácný dar, aby nezapadl v balastu moderních vymožeností. Možná jste to nezažili, ale třeba jste to vytušili prostřednictvím četby nebo jste k tomu došli sami. Nestyďte se za to. Příčí se vám používání rychlých chemických řešení v podobě postřiků a hnojiv? Je vám líto přírody zjizvené kvůli těžbě rašeliny? Snažíte se poskytnout ve své zahradě místo k životu i rozmanitým volně žijícím živočichům a rostlinám?  Sklízíte za to od svého okolí nedůvěru a pomluvy, že vaše zahrada působí zanedbaně? Pak se rozhodně nedejte. Nepatříte mezi černé ovce, ale naopak. V sousedním Rakousku zdobí stovky zahrad smaltované plakety s nápisem Natur im Garten, který naznačuje, že tahle zdánlivě na první pohled trochu zanedbaná zahrada je ve skutečnosti svým majitelem ošetřována v souladu s přírodou. Takové ocenění se tam
uděluje už deset let. Nebuďte smutní, nemusíte se proto stěhovat do Rakouska. I vy můžete pro svoji zahradu takové ocenění získat, zatím sice jen za předpokladu, že leží v Kraji Vysočina, v Jihočeském nebo Jihomoravském kraji – díky společnému česko-rakouskému projektu Přírodní zahrady bez hranic. Je však naděje, že se tato možnost rozšíří i na další kraje. Bližší informace můžete najít na www.veronica.cz, kde se můžete také dozvědět o dalších kriteriích, vztahujících se na založení přírodní zahrady a péči o ni (např. druhová rozmanitost v přírodním trávníku, ovocná zahrada, využití dešťové vody, živý plot z planých druhů keřů atd.). Z nich by měla být splněna nejméně třetina. Díky spolupráci s rakouskými partnery můžete i vy získat mnoho cenných rad, jak na zahradě hospodařit v souladu s přírodou, na  stránkách jejich projektu, postupně překládaných do češtiny.
Pokud chcete svoji zahradu přizpůsobit přírodním vzorům, je zrovna teď ideální doba na to, abyste si naplánovali, co všechno by se dalo vylepšit či změnit. V zimě nám totiž námraza nebo sníh nejlépe prozradí, kde jsou v naší zahradě přirozeně teplejší místa, případně mrazové kotlinky, kde se studený vzduch drží déle. Podle toho pak můžeme upravit i náš plán výsadby a vybrat pro každou rostlinu to nejlepší místo. Vnoučata vás na zahradu určitě ráda doprovodí. Na místě, které potřebuje více vláhy s nimi můžete postavit sněhuláka nebo třeba eskymácké iglů. Ze stop na sněhu si pak můžete číst jako v detektivce, kdože tu vaši zahradu navštěvuje, když tu nejste. A pak pro ty vítané živáčky můžete spolu s dětmi třeba nazdobit vánoční stromeček nebo připravit pamlsky do krmítka. A tiše a v klidu pozorovat, jak jim chutná. Stačí tak málo …Přeji šťastné naplnění roku a do toho nového hodně radosti ze šťastných vnoučat i zdravé zahrady