Jeho druhá manželka Pauline Pfeifferová (Fife), módní redaktorka Vogue, se vetřela do přízně spisovatele, aniž by brala ohled na tu první, Hadley, s níž měl syna Bumbyho. Nějaký čas se o něj dělily, než jí ho odvedla. Boj s třetí, Marthou, vzdala ve chvíli, kdy našla v jedné z knih Marthinu fotografii s věnováním „Nesto, buď navždy můj“ z května roku 1938. Tehdy jen tušila, že je v jeho životě další žena. Měli spolu přece dva syny.

Martha ji o Ernesta oloupila stejně nemilosrdně, jako ona kdysi Hadley, aby ho po čtyřech letech bouřlivého manželství přenechala té poslední, Marii.

V roce 1930 se dvaadvacetiletá novinářka Martha vydala s pár dolary v kapse do Paříže. Byla si vědoma toho, že v Evropě se odehrávají ty nejdůležitější události, tvoří se dějiny. Paříž byla v té době mimo jiné i útočištěm tzv. ztracené generace. Skupiny amerických spisovatelů, kteří prošli liniemi 1. světové války, v čele s Hemingwayem. Prožitá utrpení svá i spolubojovníků promítali do hrdinů svých děl, ukazovali odvahu mužů v mezních situacích. Ernest, vážně zraněný na italské frontě, si nesl na těle bezpočet dalších šrámů, stop života milovníka nebezpečných sportů, vášnivého lovce.

Po návratu z Evropy do USA píše Gellhornová o dopadech velké hospodářské krize, ale brzy se vyhraňuje. Dává se na stranu utrpením a nespravedlnostmi postižených nevinných lidí. Jako válečná zpravodajka začíná mapovat politické dění v různých koutech Evropy.

V roce 1936 se rozhodne Hemingwaye vyhledat. Musí si s ním promluvit o literatuře, o všem tom strašném dění ve světě. Ví, že žije na nejjižněji položeném ostrově Floridy, Key Westu. Nachází ho v jednom z místních barů, ve Stoppy Joe’s. Sedí před ní opálený muž, na sobě špinavé triko, kraťasy přidržované v pase provázkem, bos. Vypadá starší než na oficiálních fotografiích.

Oslovovat ho přezdívkou Papa odmítne Po něm pojmenovaný drink Papa Doble, na který ji pozve, nikoliv. Už ten večer se ocitne mezi jeho přáteli doma u Hemingwayových. Příští dny s ním tráví v debatách o literatuře, válce…

Krátce nato odjíždí Ernest do Španělska sužovaného občanskou válkou, aby tam bojoval proti armádě generála Franka. Martha nahází do batohu několik konzerv a s padesáti dolary v kapse se strastiplně dostane až do Madridu. Od té chvíle jsou spolu.

Vezmou se dva týdny po rozvodu Ernesta s Fife, v listopadu roku 1940 ve Wyomingu.
Je mu jen 41, ale už to není ten charismatický boxer, rybář, toreador, válečník…, za jeho proměnlivými náladami a propadem do depresí je pití. Je neomalenější a hrubší, než býval a dávno musí vědět, že Marthu, která s ním nechce mít děti, si neudrží.

Nemožnost dostat ji tam, kde ji chce mít, při její svobodomyslnosti lze vyčíst i z telegramů mezi nimi, když od něj Marta odjíždí za reportáží.

Jsi válečná korespondentka, nebo manželka v mojí posteli STOP.
Vždycky budu válečná korespondentka STOP / Manželkou v tvé posteli budu, až budu chtít STOP.