Vnučka se jmenuje Natálie Šebková a s mámou o nápadu mluvila dlouho „Říkaly jsme si, že by bylo krásné mít jedinečné propojení nás tří – mně, mámy i babičky, které bude vryté přímo v kůži,“ vysvětluje marketingová manažerka. Předběžně si proto dohodly termín u české mistryně handpoke tetování Báry Cielecké alias Duhovky. „Mě už jednou předtím tetovala; a stačilo jen doufat, že babička bude souhlasit,“ dodává Natálie. A my jsme ji poprosili, aby babičku sama vyzpovídala.

Babi, jak jsi k tomuto nápadu nechat si udělat společné tetování v osmdesáti zpočátku přistupovala?

Nejdříve velmi negativně. V mém věku jsem to považovala za úplné šílenství. Přece se to už vůbec nehodí. Vy jste mě, moje milované holky, ale tak dlouho lámaly a přemlouvaly, že jsem nakonec podlehla. Pro vás bych podstoupila všechno na světě, i když jsem zpočátku nadšená nebyla.

Jaké to pro tebe bylo v průběhu?

Nejprve jsem tomu vůbec nemohla uvěřit. Vyšla jsem sedm dlouhých pater do provizorního ateliéru, byla úplně vyřízená a nechápala, co a proč to vlastně dělám. Tatérka Duhovka byla moc milá. Hned jsme si začaly povídat a ze mě po chvíli spadly obavy. Nejprve jsi šla na řadu ty, s největším tetováním na rameni, poté dcera Ivana, která si jej nechala udělat na zápěstí, a nakonec i já na to samé místo. Uvolnila jsem se a připadala si jako mladá žena plná energie.

Foto Aneta Zímová

Bolelo tě to?

Ne. Je to jako když se maličko píchnu špendlíkem. Nic, co by se nedalo vydržet.

Jaké byly tvé první pocity po vytetování a jaký na to máš názor s odstupem času?

Jakmile jsme měly všechny hotovo a daly jsme naše ruce s tímto novým uměním dohromady, pohltil mě pocit naprostého štěstí. V tu chvíli mi to začalo připadat dojemné, symbolické a nádherné. Vždy, když vás dvě zrovna nemám nablízku, podívám se na své zápěstí a najednou vím, že jste pořád se mnou a že to tak bude opravdu navždycky. Je to sice bláznivé rozhodnutí, ale žijeme jen jednou. Nebojte se realizovat ztřeštěné nápady i v pozdějších letech. Najednou totiž strašně omládnete.

Doktoři z toho tetování nemůžou spustit oči. Když jsem šla pár dní po proceduře na odběry krve, sestřička se mě ihned zeptala, co to mám na ruce. Pyšně a lišácky jsem odpověděla, že „novou kérku“. Sestřička málem upadla, jak strašně se smála. Nakonec jsem jí řekla celý příběh a dopadlo to tak, že nejen sestřička, ale i doktorka dojetím plakaly.