Výroba vánočních ozdob ze skleněných perliček je od roku 2020 součástí Seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. První dílny na foukané perličky zde vznikaly už na konci 19. století a „perlařinou“ se často živily celé rodiny. Perle se tehdy používaly na bižuterii a zdobení oděvů.

Foto Jan Bartoš

Foto Jan Bartoš

Vánoční ozdoby se z perliček začaly vyrábět jako reakce na módní trend zdobení vánočních stromečků začátkem 20. století. Tehdy si skláři v oblasti Jizerských hor a v Podkrkonoší začali sami pro sebe z drátků a zbytků foukaných perel vyrábět ozdoby, kterými si přizdobovali vánoční stromeček. Obliba miniaturních perličkových kočárků, lokomotiv, hvězdiček či pavoučků rostla, a proto se velmi brzy ozdoby začaly vyrábět ve velkém. Ve 30. letech 20. století je firmy zabývající se jejich produkcí vyvážely do celého světa.

Foto Jan Bartoš

Předtím než se perlička může dát na ozdobu, urazí poměrně dlouhou cestu, během které musí projít rukama minimálně pěti lidí. Vše začíná skleněnou trubičkou. Mistr foukač zapálí kahan, opatrně nahřeje sklo nad plamenem, až je měkké a tvárné. Trubičku měkkého skla dá opatrně do formy. Poté do trubičky foukne vzduch a sklo získá tvar podle formy. Spojené řadě perliček se říká „klauče“.

Foto Jan Bartoš

Perličky se poté zevnitř stříbří. Stříbrná „klaučata“ je potom možné smočit ještě do barvy. Případně se dekorují malováním. Nakonec se rozřežou na jednotlivé perličky, nebo delší tyčinky s více perličkami. Právě možnost řezat perličky na delší části je velkou výhodou při montáži vánočních ozdob – díky tomu je možné vytvářet i velké nebo prostorové ozdoby, které jsou přesto stabilní.

Foto Jan Bartoš

V Rautisu vyrábějí nejenom vánoční ozdoby ze skleněných perliček, ale také například velikonoční kolekce nebo hobby sety, ze kterých si může každý doma vlastnoručně sestavit svou vánoční ozdobu. Pro milovníky moderního designu Rautis nabízí i minimalistickou sérii ozdob v podobě jednoduchých geometrických 3D obrazců.

Foto Jan Bartoš